Close

Jak pracovat s informacemi

Jak pracovat s informacemi

  • prostor k vyjádření musí vždy dostat obě strany sporu:
    • jen výjimečně lze informace zveřejnit bez vyjádření druhé strany,
    • v tom případě je ale nutné věrohodně vysvětlit, proč tam vyjádření chybí,
  • je třeba využívat relevantní zdroje:
    • neomezovat se pouze na oficiální představitele institucí či organizací,
    • citovat je třeba vždy především ty, kterých se popisovaný problém týká nejvíce,
    • nelze zapomínat na „obyčejné lidi“,
  • zdroje je nutno vždy citovat s uvedením:
    • jména, příjmení a funkce,
    • bez akademických titulů,
    • bez vojenských, policejních či hasičských hodností,
  • pokud se nepodaří získat aktuální vyjádření, lze sáhnout pro citaci do archivu s vysvětlením typu „uvedl už dříve“,
  • u informací, kdy by jmenování mohlo zdroj poškodit, musí redaktor uvést důvod, proč je zdroj pro čtenáře anonymní:
    • například že se bojí ztráty zaměstnání, nechce ublížit rodině a podobně,
  • v případě citování nejmenovaných zdrojů je třeba také věrohodně popsat jejich kompetentnost,
    • například že je dobře obeznámen se spisem, že byl přítomen danému jednání, působí v širším vedení a podobně,
  • někdy je obtížné získat jméno člověka, který informaci poskytl:
    • například je nechce sdělit,
    • nebo autor sbírá postřehy, které mají ilustrovat atmosféru hospodské rvačky nebo nákupní horečky v hypermarketu,
  • v takovém případě není prohřeškem neznalost totožnosti zdroje, zvlášť když takto získané informace nejsou v přímé řeči,
    • vždy však musí jít o reálně existující lidi a autor to také musí v textu důvěryhodně popsat.

Pozor:

  • autorizace textu je ze zákona nenároková,
  • pokud se ale autor textu se zdrojem na autorizaci domluví, musí slib dodržet,
  • zpravidla se autorizují jen ty pasáže textu, které se týkají konkrétního zdroje (citace a věcnost/správnost textu):
    • zdroj nemůže v žádném případě zasahovat do skladby, obsahu a kontextu článku,
    • jde o autorské dílo, malíř by si také nenechal mluvit do podoby svého obrazu),
  • autor i zdroj by si měli být vždy jisti, že si vzájemně rozumějí:
    • pokud se novinář přeslechl, nerozumí obsahu, podstatě, cizímu slovu, musí se zeptat znovu),
    • nerozumí-li problému autor, nemůže napsat srozumitelný text (a čtenář pak nebude článku rozumět).