Close

Specifické znaky rozhlasu

1. Specifické znaky rozhlasu v systému masmédií se zřetelem ke zpravodajství, specifika psaní zpráv pro rozhlas a jejich interpretace, stavba rozhlasové zprávy

1.1. Specifické znaky rozhlasu v systému masmédií se zřetelem ke zpravodajství1:

Posluchač si rozhlasové vysílání vybírá podle svých subjektivních preferencí, kterými jsou věk, pohlaví, životní styl, jazyk a programová nabídka. V Česku mají všechny rozhlasové stanice jeden společný rys – mají pravidelné zpravodajské relace. Obvykle tvoří páteř každého vysílání a ve velké míře odrážejí svou strukturou a obsahem typ posluchače, na kterého rozhlasová stanice prioritně cílí.

1.2. Specifika psaní zpráv pro rozhlas:

Rozhlasová zpráva se od zprávy prezentované v tištěných médiích liší2 hned v několika aspektech. Především jde o samotnou délku, dále o délku souvětí, stavbu a volbu výrazových prostředků. Podobu textové části rozhlasové zprávy značně ovlivňuje fakt, zda je doplněná o zvukové zpracování informace. To obvykle odpovídá na doplňující zpravodajské otázky JAK a PROČ. Tvůrce rozhlasové zprávy musí mít na paměti jednu zásadní odlišnost: posluchač se nemůže při nepochopení věty či souvětí vrátit v textu zpět, tak jako je tomu u zprávy psané. Stejně tak nemůže posluchač hledat objasnění příslušných nejasností v obsahu zprávy v obrazovém doprovodu, tak, jako je tomu u zprávy v televizi.

1.3. Stavba rozhlasové zprávy:

V Česku se šíří nový trend: umístění jádra informace je na začátku věty, slovesnost jazyka je opomíjena. Díky tomu čeština ztrácí svou původní podobu a nabývá jiný rytmus. Tento trend je nejvíce patrný především v privátních rozhlasových stanicích, šíří se ale také ve zpravodajství některých stanic Českého rozhlasu3, především Radiožurnálu a Rádia Česko.

1.4. Interpretace rozhlasové zprávy, nejčastější chyby:

Do jaké míry by se měly rozhlasové stanice držet jazykových norem a do jaké míry naopak záleží na přiblížení rozhlasového jazyka, včetně jazyka ve zpravodajství, mluvě cílové skupiny? Ve veřejnoprávním sektoru se stále objevuje distance mezi jazykem skutečným. V privátních rádiích se zase objevuje druhý extrém: jazyk ovlivňuje spíše než vlastní sdělení tón mluvy.
Nejčastější chyby4 : špatný rytmus, chybné tónování, chybná výslovnost, chyby ve frázování, dynamičnost projevu.

Poznámky:

1 Boyd, Andrew. Příručka pro novináře: zpravodajství v rozhlase a televizi. Praha: Centrum nezávislé žurnalistiky, 1995. 163 s.

2 Strahl, V.: Novinář před mikrofonem. Praha, Univerzita Karlova 1993.

3 Statut Českého rozhlasu.

4 Strahl, V.: Novinář před mikrofonem. Praha, Univerzita Karlova 1993.